čtvrtek 20. srpna 2015

První soutěž&Brno&Protein taste test

Pěkné odpoledne miláčci ..co to..!

Jak už jsem psala asi na všech sociálních sítích (kromě blogu Blanice, styď se zle), o víkendu jsem absolvovala svoji první powerlifterskou soutěž, ihned na to skočila na žluťák, vydala se s HaničkouKozínožičkouočičkou do Brna a první tramvají na zbytek víkendu k Zuz.


čtvrtek 6. srpna 2015

Petstotisíc vet, co mě serou

Z nálad posledních článků včetně nadpisu tohoto bych se ani nedivila, kdybyste si mě v reálu představovali jako malého nasraného trpaslíka, chroupající okurku a při rozšoupnutí potichu v šatně s hanbou olizující vnější stranu sklenice od arašídového másla obal rulezzz.

Bez jednoho menšího selfie by to nebyl článek jak má být, přece!
Pravda je ale taková, že od cheatu z minulého týdne, kdy jsem sežrala matku i otce s trakařem (ba ne.. leda že by matka byla trioláda a otec kebab.. nejsou.), jsou zase mé oblíbené sluníčko kytičky a pokud pomineme moment Pilátové (ano, tak se jmenuju, nejsem černá kronika, nešklebím se a rozhodně nekejvám hlavou) sedící za volantem, kdy se z roztomilé blondýnky ne, ta barva se mě prostě nikdy nepustí  stane buran se slovníkem horším než dlaždič a chvíli, kdy tahám těžkou činku a řvu hůř než matka při porodu, úsměvy házím od ucha k uchu jedna báseň.

A to i když mi někdo položí otázky, u kterých bych nejradši vyletěla z kůže, párkrát dotyčného propleskla a v poklidu a s úlevou se zase vrátila na své pole působiště. Sklopím oči, pousměju se, v duchu si řeknu svůj názor a všechno v pořádku.

A protože se z fitblogísku stal můj veřejný plkač, co jiného vás může dnes čekat, než zrekapitulování většiny ideálně všech, ale na to mám palici děravou zle těch dotazů, co mi ostatní pokládají.

středa 29. července 2015

Refeed vs. cheat day: Teorie a praxe

Pěkný večer po sto letech!

Posledních pár dní pro mě bylo zásadnější, než celých těch více než 11 týdnů předtím.
I přes dostatečný spánek jsem se cítila neskutečně unavená, nasrala jak hovado vytočila mě každá maličkost, pomyšlení na další lekci, kterou jsem musela absolvovat mi protáčelo panenky a moje tréninky se protáhly z šedesáti minut klidně i na tři hodiny.
A váha? Z jedné noci ukázala o kilo víc, asi kalorickým vzduchem, od té doby se táhne dolu, jestli vůbec, jako šnek. Aneb tři týdny žádná změna, a tady jde už do tuhýho.
Suma sumárum, bylo to prostě nahovno zle.

Po přečtení pár přechytralých článků jsem usoudila, že je čas svoje tělo nějak odměnit. Povolit uzdu. Nacukrovat. Narvat pupík a podobně.
Naskytly se mi dvě možnosti. Buď budu za dobytek, dám si cheat day, vyžeru lednici a slupnu mámu a tátu i s trakařem, nebo na to půjdu po vědátorsku a dám si refeed day.
A když už teda v září nastupuju na tu šíleně odbornou školu (VŠCHT HEJ HOU), po vzoru všech nutrition guru to vezmu zodpovědně, stáhnu tuky a navýším sacharidy.
Čili
REFEED DAY